Akce
23.6.2023 proběhne debata pro Podporu Ukrajiny.
Místo konání:
Vršovické divadlo Mana - Moskevská 967/34, Praha 10 - Vršovice
Čas události: 19:00
Vstupné: ZDARMA!
Debatu s hosty bude moderovat Renata Kalenská.
Zúćastní se: Martin Dorazín, Petra Procházková, Martin Dvořák, Roman Havelka, Volodymyr Zolkin.
O zpěv a doprovod se postarají: Jitka Smutná, Milan Kramarovič, Oksana Zjuzjak, Lukáš Burian.
Renata Kalenská
Novinářka a moderátorka
Pracovala v redakci deníku Lidové noviny, pro které pravidelně připravovala profilové rozhovory s významnými osobnostmi. Od září 2009 pracovala v časopisu Týden. Za svou práci získala novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Na základě jejích rozhovorů vznikla divadelní hra J. A. Pitínského "Renata Kalenská, Lidové noviny".
V letech 2013–2016 moderovala na Českém rozhlase Plus pořad "Pro a proti".
Od ledna 2017 do ledna 2019 působila v internetovém zpravodajském webu Seznam Zprávy.
Od února 2019 pracuje v redakci Deníku N.
Martin Dorazín
Stálý reportér Českého rozhlasu
Martin od roku 1990 pracuje v Českém rozhlase, s výjimkou šesti let (1998–2004), kdy působil v České televizi. V 90. letech byl zvláštním zpravodajem na Slovensku a v bývalé Jugoslávii. Od roku 2005–2009 byl rozhlasovým zpravodajem v Polsku a Pobaltí, poté na Balkáně a v Libyi. Od května 2013 byl zpravodajem pro Ruskou federaci a okolí. V květnu 2016 získal Cenu Karla Havlíčka Borovského „za objektivitu a výjimečnou formu zpravodajství z válečných konfliktů a krizových oblastí“.
Ve druhé polovině ledna 2022 odjel Martin Dorazín z Varšavy na Ukrajinu. Několik dní před invazí na Ukrajinu sledoval např. výcvik domobrany v Mariupolu. Byl při tom, když Rusko zahájilo válku na Ukrajině. V říjnu 2022 obsadil nově zřízenou pozici stálého zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině.
V únoru 2023 získal Cenu Ferdinanda Peroutky za mimořádnou zpravodajskou práci nejenom v krizových oblastech.
Petra Procházková
Novinářka (Deník N) a humanitární pracovnice
Petra se stala známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze, dále působila například v Afghánistánu. Téměř 30 let psala pro Lidové noviny, v roce 2018 přešla do Deníku N.
V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Přispívala do Lidových novin, slovenského deníku SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska a v roce 1994 byla také očitým svědkem bombardování Grozného ruskou armádou. V době útoku militantů pod vedením Šamila Basajeva na město Buďonnovsk a obsazení zdejší nemocnice se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice.
V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro padesát válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit. V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu.
Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat (čečensky „štěstí“), které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České republice.
Od roku 1997 je držitelkou ceny Ferdinanda Peroutky.
V roce 2000 získala cenu Karla Havlíčka Borovského a medaili Za zásluhy prezidenta České republiky.
V roce 2023 také obdržela francouzský Řád čestné legie.
Martin Dvořák
Ministr pro evropské záležitosti
Martin první pracovní zkušenosti získal jako ekonom na podnikovém ředitelství Východočeského průmyslu masného. Po konfliktech s komunistickým režimem byl převeden do technického úseku a do výroby.
V listopadu 1989 s přáteli zakládal Občanské fórum v Hradci Králové, staral se o jeho ekonomickou sekci. V následujícím roce byl zvolen prvním porevolučním primátorem Hradce Králové. Funkci se mu v dalších komunálních volbách podařilo obhájit a zůstal v ní až do roku 1998. Zároveň působil také v předsednictvu Svazu měst a obcí ČR, později se stal jeho místopředsedou.
Následovalo jeho první zahraniční vyslání. V říjnu roku 1999 vyjel na dva a půl roku do Kosova jako člen mise OSN pro poválečnou obnovu. Měl na starosti rekonstrukci měst Istog a Gjakovä a rozvoj regionu Pejë. Svoje zážitky z této mise jsem popsal v knize "Kosovo na vlastní kůži", která vyšla s předmluvou Václava Havla v roce 2001. Následně se v roce 2003 přesunul do Iráku, kde pracoval na ustavení dočasných místních samospráv v provinciích na jihu země. Posléze působil v administrativním týmu Rady pro mezinárodní koordinaci v Bagdádu, v níž se později stal zástupcem ředitele odboru pro koordinaci dárců.
Po návratu z Iráku začal pracovat pro Ministerstvo zahraničních věcí. Jako pozorovatel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě vyrazil na podzim 2004 na Ukrajinu monitorovat průběh prezidentských voleb v době takzvané oranžové revoluce. V lednu 2005 byl vyslán na naši ambasádu ve Washingtonu jako pracovník obchodně-ekonomického úseku a po dvou letech se stal jeho vedoucím.
Po návratu do Čech v roce 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí jako ředitel odboru dvoustranných ekonomických vztahů a podpory exportu. V této funkci zůstal až do srpna 2012, kdy znovu vyjel do USA, tentokrát jako generální konzul na konzulátu v New Yorku.
Odtud se pak v roce 2017 přesunul jako velvyslanec do Kuvajtu, kde měl na starosti Kuvajt a Katar. Od června 2021 působil v Praze jako náměstek ministra zahraničních věcí. ¨
V květnu 2023 se stal ministrem pro evropské záležitosti.
Martin je držitelem medaile NATO za pomoc při rozšíření NATO, Ceny Celestýna Opitze za humanitární a rozvojovou činnost v Kosovu a Iráku, a za celoživotní postoj vůči službě lidem a společnosti, Zlaté pamětní medaile Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové za zásluhy o rozvoj vysoké školy, Bronzové a Stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za zásluhy o rozvoj vědy, kultury a školství, Pamětní medaile Vojenské lékařské Akademie Jana Evagelisty Purkyně za zásluhy o rozvoj vojenského lékařského školství.
Roman Havelka
Válečný zpravodaj (Seznam Zprávy)
Roman byl jeden z prvních novinářů, který se dostal na území osvobozené Buče, v roce 2022. Jeden z prvních, který mohl vypovídat o zvěrstvech, které se na území Buče udály. Dodnes podává zprávy o dění na Ukrajině pro Seznam Zprávy.
Volodymyr Zolkin
Ukrajinský Blogger
Volodymyr je ukrajinský youtuber a aktivista žijící v Kyjevě. Na veřejné scéně se objevil v roce 2022, po ruské invazi na Ukrajinu. Na svůj YouTube kanál začal od 18. března 2022 zveřejňovat rozhovory s válečnými zajatci.
Nezávisle také telefonuje Rusům se zprávami o jejich příbuzných nasazených v armádě na Ukrajině a snaží se je naučit čelit dezinformacím o válce ze strany Ruska. Má přístup ke kontaktním údajům rodin díky službě „Look for Your Own“, která umožňuje Rusům zanechat své osobní údaje a údaje o zmizelých vojácích, kteří jsou hledáni. Zolkin spojuje požadavky, fotografie a videa z první linie.
Jeho videa jsou široce zmiňována a chválena napříč západními médii, ačkoli právníci naznačují, že ukazováním válečných zajatců na internetu Zolkin porušuje Třetí Ženevskou úmluvu. On to však vyvrací.
Partneři této akce jsou:
Zvláštní poděkování patří:
Tereza Laubeová - zprostředkování kontaktů
Lenka Novotná (ČRo Vltava) - propagace
David Frýdl - poskytnutí prostor divadla Mana
Milan Kramarovič - technická aparatura